Report z FAST běhu dvakrát jinak

6. 6. 2016

Ve středu 18. dubna se v brněnském parku Lužánky konal závod FAST běh projektu HOBIT. Jednalo se o závod čtyřčlenných družstev, který měl studenty jak provětrat, tak otestovat jejich znalosti ohledně cévní mozkové příhody a srdečního infarktu. 

41

Na trase závodu byla čtyři stanoviště, jež donutila závodníky zapojit mozkové závity. Před závodem proběhl rozstřel. V první fázi tým dostal papír s abecedou a první dvojice musela vymyslet na každé písmeno jednu nemoc. Ve druhé fázi papír dostala druhá dvojice z týmu a řešili to, co první dvojice nezvládla. Tím bylo určeno, které týmy vyběhnou na trať jako první. Ale i rozstřel byl bodově ohodnocen. Maximální počet bodů za celý závod je 100. 10 bodů za rozstřel, 30 bodů za čas na trati a 60 bodů za vědomostní část. S každou chybou skóre klesá. Po urputném boji jsme znali vítěze. Na třetím místě se umístil tým Drtičky žeber ze ZŠ Mokrá ve složení Marie Bartáková, Veronika Menclerová, Anna Neuerová a Šárka Syrovátková. Druhé místo obsadili, se ztrátou pouhého půl bodu na vítězný tým, Lucie Burešová, Anežka Zichová, Eliška Halouzková a Karolína Blahová z týmu Berušky za Kvartu A Biskupského gymnázia Brno. A konečně vítězové. Celkem z 21 týmů s konečným skóre 83,5 bodu zvítězil tým Fredky z Kvarty B Biskupského gymnázia Brno ve složení Ondřej Šípek, Ondřej Brdečko, Marek Duchaň a Tomáš Sedláček. Ale kdo jiný dokáže nejlépe popsat pocity závodníků, než závodníci samotní. Proto jsme se zeptali členů prvních dvou týmů na několik otázek.

 

Jaké byly vaše pocity před závodem?

Ondra B.: Byl jsem hodně nervózní. Všichni okolo mě očekávali vysoké umístění a já jsem si nebyl jistý, jestli jsme opravdu jedni z těch nejlepších.

Ondra Š.: Byl jsem v pohodě. Věděl jsem, že jsem na tom dobře a tak jsem se soustředil hlavně na rozcvičení.

Lucie: Měla jsem smíšené pocity. Moc jsem si nedokázala představit co čekat, ale chtěla jsem si prostě celý závod užít, protože mě zdravověda baví. Po tom prvním rozřazovacím úkolu těsně před závodem jsem si říkala, že budeme jedny z posledních (smích).

Karolína: Byla jsem hodně nervózní. Bála jsem se, že to našemu týmu pokazím.

A co pocity po závodě? Čekal (a) jsi takové umístění.

Marek: Hned jak jsme doběhli, říkal jsem si, že to bylo nějaké rychlé a úkoly byly jednoduché. Věřil jsem si na vysoké umístění.

Tomáš: Říkal jsem si, že ten závod byl poměrně rychlý a úkoly mi přišly lehčí, než jsem čekal. Hned jsem si uvědomil několik svých chyb, ale stále jsem doufal.

Eliška: Ne. Vůbec jsem to nečekala. Předpokládala jsem, že skončíme někde v půlce.

Anežka: Byla jsem ráda, že už to mám za sebou. Hlavně jsem uvažovala, jestli jsem někde neudělala nějakou chybu.

Který úkol byl podle vás nejtěžší?

Ondra B.: Nejtěžší byl úkol číslo čtyři. Rozřazení na symptomy CMP a příznaky něčeho jiného, na to jsem nebyl připravený.

Ondra Š.: Úkol číslo jedna. Bylo těžké vzpamatovat se z běhu a soustředit se na práci, ale myslím, že člověka s mrtvicí bychom zachránili.

Marek: Asi rozstřel. Byl jsem ve druhé dvojici, takže byla vyřešená už všechna jednoduchá písmena a zkuste si v tom stresu vymyslet nemoc na „G“.

Tomáš: Asi ten první úkol – bylo těžké přepnout z režimu „sport“ na režim „přemýšlej, ty pako“. Ale při resuscitaci jsem se cítil jistý, takže pak už to nebylo tak zlé.

Lucie: Žádný úkol mi nepřišel zas tak těžký. Snad jen čtyřka, ale tu řešila jiná část mého družstva.

Karolína: Úkol číslo dvě, protože to byla praxe a ačkoliv resuscitovala Anežka, byla jsem hodně nervózní a najednou jsem nevěděla co říkat, když volám sanitku.

Eliška: Rozstřel. Jednoznačně rozstřel. Bylo těžké najít nemoci na všechna ta písmena.

Anežka: Číslo čtyři, protože se simulacemi jsem měla hodně zkušeností, ale tady šlo o to, jak dobře jsem to měla nastudované.

Výsledkem byl úžasný závod, který si většina závodníků užila a zároveň si něco i odnesla. Před vyhlášením dostala slovo tvář ambasadorů projektu HOBIT Karolína Vařáková, která sama prodělala mozkovou příhodu. Společně s doprovodným programem FNUSA – ICRC Kardiovize 2030 a ukázkou pracovního prostředí záchranářů a hasičů se jednalo o jedinečný pro všechny účastníky.

Všem děkujeme za účast a organizaci. Těšíme se zase příští rok.

Tomáš Sedláček

ambasador projektu HOBIT a vítěz FAST běhu 2016


Projekt Hobit dne 18. 5. 2016 uskutečnil historicky první ročník FAST běhu, který se konal v Brně, v parku Lužánky. Do tohoto velmi poučného závodu se přihlásilo celkem 11 škol z Jihomoravského kraje.

Nejprve jsme se museli zaregistrovat a následně zhruba v 10:00 byla zahájena první část závodu, která spočívala ve vědomostním rozstřelu. Poté následoval samotný závod, který se skládal ze čtyř stanovišť. Museli jsme využít své běžecké dovednosti, a jelikož součástí závodu bylo i rozpoznat příznaky o cévní mozkové mrtvici a srdečním infarktu, tak jsme se museli o těchto nemocích naučit už něco předem.

Po dokončení závodu jsme měli „volno“, protože jsme museli čekat, až doběhnou všechna soutěžní družstva. Ale tím pro nás program ještě zdaleka nekončil. Součástí programu totiž byly i různé znalostní soutěže projektu mapující zdraví Brňanů FNUSA-ICRC Kardiovize 2030. Dále nechyběla ani ukázka práce hasičů a velmi zajímavá prohlídka sanitního vozu. Dalším velice překvapivým obohacením programu byla diskuze s Karolínou Vařákovou, která jako velmi mladá prodělala mozkovou mrtvici, ale díky skvělé práci lékařů nemá žádné následky.

První tři místa jsme sice neobsadili, ale alespoň jsme odcházeli s dobrým pocitem, že jsme udělali něco pro zdraví.

 

Eliška Dvořáčková, 8. třída, ZŠ Velké Němčice

účastnice FAST běhu 2016