Jak rozpoznat příznaky cévní mozkové příhody (CMP) a srdečního infarktu a poskytnout postiženému pomoc, připomněl školákům historicky první ročník FAST běhu projektu HOBIT. Závodu, který se konal 18. května v parku Lužánky, se zúčastnilo celkem 21 čtyřčlenných týmů z 11 škol Jihomoravského kraje – na soutěžní dráhu tak vyběhlo 84 závodníků.


Smyslem závodu je rozšířit povědomí o tom, jak zachránit postiženého cévní mozkovou příhodou nebo srdečním infarktem. Účastníci tak měli za úkol spojit běžeckou rychlost, své znalosti o cévní mozkové příhodě i poskytování první pomoci, a hlavně praktické dovednosti – jak použít AED (automatický externí defibrilátor), rozpoznat příznaky CMP nebo komunikovat s operátorem záchranné služby. A proč „FAST“ běh? FAST je zkratka, která obsahuje hlavní příznaky CMP a vybízí k akci „zavolat 155“.

„Chceme dětem předat životně důležité informace, které mohou jejich příbuzným či kamarádům zachránit život. Forma závodu je pro žáky zábavná a motivující. Účastníci běží ke stanovištím, kde na ně čeká úkol simulující reálnou životní situaci,“ vysvětluje doc. Robert Mikulík, odborný garant celé akce. „Sledovali jsme, jak byli někteří závodníci zaskočeni, když viděli na lavičce sedět muže se skleslým koutkem (příznak CMP). Pak muže oslovili, rozpoznali příznaky CMP pomocí tzv. FAST testu a ihned volali rychlou záchrannou službu, které dokázali velmi dobře popsat celou situaci. V podstatě jsme se přesvědčili, že i děti mohou a umí zachránit lidský život,“ dodává Mikulík.

Závod byl doplněn bohatým doprovodným programem. Žáci se zapojili i do soutěží projektu Kardiovize 2030, který mapuje zdraví Brňanů. Dále nechyběla ukázka práce hasičů i posádky zdravotnické záchranné služby, kde si účastníci mohli zároveň prohlédnout hasičský i sanitní vůz. Dalším obohacením programu byla diskuze s Karolínou Vařákovou, studentkou vysoké školy, která jako velmi mladá prodělala mozkovou mrtvici, ale díky skvělé práci lékařů nemá žádné následky. Dnes je tváří ambasadorského programu projektu HOBIT a sdílí s žáky a studenty svoji zkušenost, aby jim pomohla této nemocni předejít.

Jeden z účastníků závodu, student Biskupského gymnázia v Brně Tomáš Sedláček, se po zkušenostech v závodě rozhodl zapojit se do boje proti mozkové mrtvici s námi. „Velmi na mě příběh Karolíny zapůsobil. Byl to pro mě katalyzátor, abych se rozhodl, že se zapojím do projektu HOBIT jako ambasador a budu se podílet na osvětě, jak zachránit postiženého s CMP. A jsem přesvědčen, že svůj volný čas investuju do správné věci,“ sdělil nám Tomáš odhodlaně.

FAST běh zakončilo slavnostní vyhlášení vítězů za účasti hokejistů z HC Kometa, kteří týmům předali odměny. Závod zcela ovládli studenti Biskupského gymnázia v Brně, kteří obsadili první dvě místa. Třetí příčku vybojovalo družstvo ZŠ Mokrá.

Věříme, že si FAST běh všichni soutěžící užili a především si odnesli cenné poznatky do života. Sami soutěžící i jejich pedagogický doprovod nás povzbudili, abychom příští rok akci určitě zopakovali.

Jsme pyšní, že se nám celou akci podařilo zajistit na dobrovolnické bázi a za to děkujeme všem ambasadorům, kolegům z Hasičského záchranného sboru a Zdravotnické záchranné služby JMK a partnerům akce – Centru volného času Lužánky a společnostem ICTUS, o.p.s. a QUO-SB, spol. s r. o.

 

A co na závod říkají sami vítězové?

Jaké byly vaše pocity před závodem?

Ondra B.: Byl jsem hodně nervózní. Všichni okolo mě očekávali vysoké umístění a já jsem si nebyl jistý, jestli jsme opravdu jedni z těch nejlepších.

Karolína: Byla jsem hodně nervózní. Bála jsem se, že to našemu týmu pokazím.

A co pocity po závodě? Čekal/a jsi takové umístění?

Tomáš: Říkal jsem si, že ten závod byl poměrně rychlý a úkoly mi přišly lehčí, než jsem čekal. Hned jsem si uvědomil několik svých chyb, ale stále jsem doufal v dobré umístění.

Který úkol byl podle vás nejtěžší?

Ondra Š.: Hned první úkol. Bylo totiž těžké se vzpamatovat z běhu a soustředit se na práci, ale myslím, že člověka s mrtvicí bychom již zachránili.

Karolína: Asi nácvik resuscitace. Ačkoliv resuscitovala Anežka, byla jsem hodně nervózní a najednou jsem nevěděla co říkat, když volám sanitku.

Marek: Asi rozstřel, kdy jsme měli vymyslet nemoci na všechna písmena v abecedě. Zkuste si v tom stresu vymyslet nemoc na „G“.

Jaký úkol vám šel nejlépe?

Tomáš: Asi resuscitace. Cítil jsem se v ní jistý.

No řekněte sami – není to skvělé, že 14letí studenti se cítí být jisti v poskytování první pomoci? Jsme velmi rádi, že se podílíme na výchově mladé generace tak, že nám bude umět jednou zachránit život.

 

FOTKY Z AKCE: